Proč číst

Charakteristiky společnosti, ve které lidé nečtou 

To, jak je pro nás něco důležité, poznáme často na tom, když to chybí. Projděme si čtrnáct charakteristik společnosti, ve které lidé nečtou:

Myšlení a komunikace

1. Ztráta kritického myšlení: Bez čtení delších textů lidé ztrácejí schopnost porozumět složitějším argumentům a odhalovat logické klamy. To, co je jim předkládáno, přijímají pasivně a nekriticky, bez vlastního přemýšlení a ověřování informací.

2. Omezená slovní zásoba: Komunikace se omezuje na základní fráze, emotikony a zkratky. Vyjadřování složitějších vnitřních pocitů nebo abstraktních myšlenek se stává mimořádně náročným, nebo dokonce nemožným.

3. Slabší schopnost soustředění: Lidé si zvykají na rychlé a krátké podněty. Jejich schopnost soustředit se a udržet pozornost při čtení delšího textu nebo sledování složitější argumentace se zhoršuje. Soustředění je přitom jako sval: čím méně ho trénujeme, tím více ochabuje.

4. Pokles empatie: Literatura umožňuje lidem prožívat příběhy druhých a chápat odlišné perspektivy. Bez tohoto tréninku může společnost ztrácet schopnost tolerance a stávat se individualističtější, sobečtější a více zaměřenou na soutěžení.

Politika a společnost

5. Snadná manipulovatelnost: Lidé kteří nečtou, se orientují podle krátkých titulků, hesel a videí. Jsou ideálním terčem pro marketing, re-KLAM-u a obecně jakoukoli propagandu. Schopnost rozlišit skutečnost od propagandy je nízká nebo dokonce nulová.

6. Povrchní nebo žádná debata: Společenská diskuse se mění v neustálý střet emocí a křiku. Chybí hlubší analýza problémů, řeší se pouze okamžité vjemy. Místo skutečných problémů se řeší zástupné žabo-myší spory, jejichž cílem je odvést pozornost od skutečných hrozeb.

„Nejúčinnějším způsobem, jak zničit lidi, je popřít a zničit vlastní chápání jejich historie.“ Orwell

7. Absence historické paměti: Znalost historie se omezuje na mýty, zjednodušené příběhy nebo 100% lži. Společnost, která nezná historii, opakuje chyby minulosti. 

Ekonomika a práce

8. Prohlubování nerovností: Vzniká stále větší propast mezi úzkou elitou (která chápe, že čtení patří ke klíčovým dovednostem, číst umí a drží moc ve společnosti) a většinovou populací, která je odkázána na vykonávání jednoduché manuální nebo mechanické práce (a nečte).

9. Krize inovací: Věda, technologie, právo a dnes ale i běžné aspekty každodenního života jako jsou výchova, dospívání nebo místní ekonomika vyžadují schopnost číst odbornou literaturu, manuály, studie a dokumenty. Společnost bez čtení ztrácí skutečný pokrok a nechává se zmást rádoby-pokrokem, který je ovšem především posilováním moci miliardářů. 

Vzniká stále větší propast mezi úzkou elitou (která čte) a většinovou populací, která je odkázána na vykonávání jednoduché manuální nebo mechanické práce (a nečte).

Kultura a každodenní život

10. Menší kontakt s odlišnými zkušenostmi: Literatura umožňuje nahlížet svět očima lidí z jiných období, kultur, etnik, nebo společenských vrstev. Společnost, ve které se nečte, je chudší, omezenější, mnohem méně tolerantní a více zranitelná.  

11. Nadvláda algoritmu: Zábavu plně ovládají krátká videa a formáty, které vyžadují minimální pozornost. Lidská mysl si zvykne na neustálý přísun dopaminu a nedokáže se soustředit na nic, co trvá déle než několik sekund.

12. Preferování okamžité zábavy před hlubším poznáním: Všechno musí být rychlé, krátké a okamžitě odměňující. Na nic hlubšího, delšího se člověk nedokáže soustředit. 

13. Kulturní ochuzení: Knihy jsou jedním ze způsobů, jak společnost uchovává zkušenosti, hodnoty, příběhy i historickou paměť. Bez čtení jsme o to ochuzeni. 

14. Ztráta fantazie: Vizuální média (filmy, hry) dávají lidem hotový obraz. Čtení naopak nutí mozek kreativně tvořit vlastní světy. Ve společnosti nečtenářů kreativita a představivost chřadne.

Riziko toho, že přestaneme číst: „V sázce není nic menšího než samotná schopnost myslet vlastní hlavou“. Rose Horowitch

Proč je třeba číst (a proč šíříme knihy)

Žijeme v mocenské hierarchii, v níž mocní vládnou nám ostatním. Cílem mocných je svoji moc neustále posilovat (viz: Žijeme ve dvoupatrové společnosti). 
S rozmachem neoliberalismu v 80. letech 20. století a objevem algoritmického internetu zkraje 21. století nabrala tato uzurpace moci na turborychlosti. Nikdy v lidských dějinách nebyly nerovnosti větší. Mocní dnes vlastní nejen kapitál, ale i média, ovládají politiku, ovlivňují vzdělávání a hlavně čím dál dokonalejší algoritmy, jejichž prostřednictvím námi snadno manipulují. To je základ jejich moci. 

Naše moc je ukrytá ve vědění a ve vzájemném propojování. Vědění je ukryto především právě v knihách. Mocní to vědí. Proto se ze všech sil snaží nás od knih odtrhnout a místo toho nás „připoutat k obrazovkám“. Rozdělovat nás a odvádět naši pozornost od poznání skutečnosti se jim daří stále lépe. 

Více moci mocných nad námi ostatními znamená více válek, ekologického kolapsu, chudoby, epidemií, nadvlády AI a dalšího zmaru, jímž jsme dnes obklopeni. 
Pokud se chceme mocným postavit, potřebujeme kultivovat naši schopnost číst. Nikoliv však příspěvky na internetu, nýbrž (naučné) knihy. Algoritmický internet rozděluje, knihy spojují. Šanci máme, jen když se propracujeme k pravdě a propojíme se.

Algoritmický internet rozděluje, knihy spojují. Naše moc je ukrytá ve vědění a ve vzájemném propojování. 

V PeopleCommu jsme se vydali na misi obrození čtenářství. Vydáváme a šíříme radikální (z lat. radix – kořen) knihy, které obnažují kořeny nesnází našeho druhu a ukazují nám cestu ven směrem k dobrému životu pro všechny, ne pouze pro několik málo nejbohatších (zde). 

Souzníte-li s námi, spojme síly.

P.S.: Proč číst uzavřeme slovy Leona Trockého ("běžnými lidmi" jsme míněni my všichni mimo oligarchii/vládnoucí třídu). Mimochodem, valná většina velkých revolucionářů (lidí, kteří se v posledních 100 - 200 let bili za práva žen, dětí, menšin, pracujících, za demokratizaci lidské společnosti a za ostatní život), radí se ze všeho nejvíc vzdělat, tj. především číst.